Atllanka

Jiřina Štěpničková: Žena tragického předurčení

Když oslavovala sedmdesátku, vzpomínala před diváky na svůj život s láskou a humorem.
Jako by to těžké, co jí osud přichystal, odvál čas do zapomnění.

Narodila se v rodině zaměstnance Elektrických podniků Antonína Štěpničky a jeho ženy Jiřiny.
Život na pražské Letné ji ovlivnil v mnoha směrech: jednak ji formovalo sportovní prostředí letenských týmů,
jednak návštěvy tamního kina Belveder (později Ponrepo), kam chodila s kamarády topit
a po představení zametat sál za možnost dívat se na filmy.

Když doma řekla, že by chtěla studovat zpěv, rozhodl otec, že půjde na obchodní akademii.
Ona však tajně složila zkoušky na dramatickém oddělení konzervatoře.
Když otec po roce zjistil, že nestuduje akademii, vyhnal ji z domova.

Hereckou dráhu začala v roce 1928 v Osvobozeném divadle
a ještě před dokončením studia byla angažována do Národního divadla.
V sezoně 1929 až 1930 vytvořila na jeho prknech čtrnáct rolí
a upoutala pozornost diváků i kritiky ,která o ní napsala,
že ženy v jejím podání v sobě nesou jakési tragické předurčení.
V roce 1936 dobrovolně odešla z první scény a přijala angažmá v Divadle na Vinohradech.
Tehdy už za sebou měla první velký filmový úspěch jako Maryša.
Předtím hrála v několika filmech vedlejší postavy,
ale teprve Maryšou jako by filmaři objevili sošnou a zdravou krásou oplývající herečku
pro role osudem stíhaných venkovských žen.

Takových v následujících letech zahrála mnoho:
Frantinu v Páteru Vojtěchovi, Vojnarku, Evu v Kříži u potoka, Terezu v Lidech pod horami,
Nánu v Božích mlýnech, Muzikantskou Lidušku či Marjánku v Janu Cimburovi. Současně se však předvedla i v komediálních rolích, například
v Jedenáctém přikázání nebo v Počestných paních pardubických.

Jiřina Štěpničková nechtěla účinkovat v německých filmech,
a aby nemusela filmovat, nechala si dokonce operovat zdravý kotník.
Po válce sice její kariéra pokračovala, ale natočila už jenom tři filmy.
Když v roce 1946 začala natáčet slovenský film Varúj!, muselo být filmování přerušeno
pro její "onemocnění", které však nebylo ničím jiným než potížemi počínajícího těhotenství.

Syna Jiřího, jehož otcem byl Jiří Samec, porodila v roce 1947 v Londýně.
Po návratu v únoru 1948 hrála titulní roli ve Svaté Janě ve vinohradském divadle.
Na závěrečnou modlitbu "Ó Bože, který jsi stvořil tuto krásnou zemi,
jak dlouho to potrvá, než bude s to přijmout své svaté?"
reagovalo publikum frenetickým potleskem, což komunisté označili za politickou provokaci.

Někteří z jejích kolegů sepsali petici,
v níž pro Jiřinu Štěpničkovou žádali nejvyšší trest u státního soudu.

V roce 1951 se herečka pokusila o útěk za hranice.
Převaděč, který jí ktomu měl dopomoci, byl však agentem StB a Jiřina Štěpničková
se stala obětí léčky, byla obviněna ze špionáže
a odsouzena k patnácti letům vězení.
Vězení opustila až v roce 1960 na prezidentovu amnestii.

Pražská divadla pro nibyla uzavřena, a tak přijala roční angažmá v divadle v Kladně.
Později se její mateřskou scénou stalo Realistické divadlo na Smíchově,
jehož členkou pak byla až do své smrti.
V roce 1968 byla jmenována zasloužilou umělkyní a o rokpozději plně rehabilitována,
ale umělecký návrat v rozsahu, jaký by si byla zasloužila, se už nekonal.

Ve filmu ztvárnila roli Žandy v Lidech z maringotek,
režisér Jiří Hanibal pro ni napsal hlavní roli do filmu Hvězda
a výraznou roli jí také nabídl Otakar Vávra v Kladivu na čarodějnice.
V roce 1984 prodělala Jiřina Štěpničková operaci zhoubného nádoru a v březnu 1985
se ještě naposledy vrátila na jeviště v roli staré ženy v Rodinném portrétu.
Zemřela 5. září 1985 v třiasedmdesáti letech.
Na podzim téhož roku začal režisér Evžen Sokolovský natáčet velký televizní seriál
o Klementu Gottwaldovi.

Ironií osudu bylo, že hlavní roli v něm vytvořil její syn Jiří Štěpnička
a dostal za ni státní cenu Klementa Gottwalda.

ŽIVOT V DATECH

Herečka s vnitřní silou: Jiřina Štěpničková 3. 4. 1912 - 5. 9. 1985

Narodila se v neherecké rodině a měla studovat obchodní akademii.
Přes zákaz otce se však přihlásila ke studiu na konzervatoři.
Ještě během studia získala angažmá v Národním divadle.
Byla nesmírně pracovitá a vitální a díky svému talentu se brzy pro sadila i ve filmu.
V roce 1947 se jí narodil syn Jiří Štěpnička, který se v jejích šlépějích vydal na hereckou dráhu.
Jiřina Štěpničková byla komunisty vězněna a později rehabilitována.

Z ROLÍ

Divadlo: Lady Percyová, M. D .Rettigová, Strakonický dudák, Pygmalion,
Zkrocení zlé ženy,Královna Kristina, Svatá Jana, Matka Kuráž, Rodinný portrét

Film: Miláček pluku, Muži v offsidu, Maryša, Sobota,Transport z ráje,
Skřivánci na niti, Kladivo na čarodějnice