Příběh Muchtáran Maíové z Pákistánu
Muchtár Bibiová je obyčejná žena z vesnice Mírvála v Pákistánském Paňdžábu. Od mládí se učila, že musí být jako dívka neviditelná. Nemá právo se rodičů na cokoliv, co jí zajímá, zeptat. Nesmí mluvit a hrát si s chlapci, musí nosit burku a být ve všem naprosto poslušná. Nikdy nechodila do školy. Veškeré její znalosti pocházely z toho, co dokázala pochytit z řeči dospělých. V televizi u strýce občas zaslechla něco o „lásce“, ale nikdo tomu pojmu podle svých slov nerozuměla.

Na příkaz strýce se v osmnácti provdala za kulhavého, líného a
neschopného muže, který ji nemiloval a ani ona jeho. Ženich si ji bral
v burce a až po manželském slibu spatřil, koho mu rodina vybrala a kdo
je jeho manželka. Ona ho předtím jen letmo zahlédla na ulici. Naštěstí
se jí po čase s pomocí otce podařilo, že manžel souhlasil s rozvodem.
Osudný den
Její život dál plynul klidně a nenápadně v domě rodičů, až do
osudného dne 22. června 2002. Stalo se totiž to, že její dvanáctiletý
bratr na poli náhodně potkal dvacetiletou dívku Salmu a prohodil s ní
pár slov. Tím její rodinu podle místních tradic těžce zneuctil. Kvůli
zločinu se sešla vesnická rada a jejím výsledkem byl trest kolektivního
znásilnění pro provinilcovu sestru.
Muchtáran byla požádána, aby se dostavila k rodině zneuctěné dívky a poprosila je o odpuštění pro svého bratra. Měla ve vesnici určitou vážnost, protože po rozvodu s manželem učila dívky recitovat korán, tak jak se to sama naučila - z odposlechu. Vzala si do ruky korán, jedinou knihu, kterou kdy v životě viděla a vydala se na cestu.

Když dorazila na místo, poklonila se dívčině rodině a požádala o
prominutí zločinu svého malého bratra. Ten byl mezitím dívčinými
příbuznými zbit a znásilněn. A ani Muchtár neměla být ušetřena. Muži
pověření vesnickou radou ji po její pokorné prosbě odvlekli do kůlny,
kde ji čtyři z nich znásilnili, dva se zbraněmi hlídali vchod. Potom ji
polonahou vyhodili ven. Dobře věděli, že ji tím odsuzují na smrt, při
které nemusí ani své zbraně použít. Takto zneuctěné ženě nezbývá nic
jiného než sebevražda.
Novinář
Muchtáran měla obrovské štěstí. Vesnického shromáždění se zúčastnil
reportér, který o nelidském rozsudku napsal do novin a zpráva se
lavinově rozšířila do celého světa. Po vleklých jednáních a hlavně s
ohledem na mezinárodní mínění se dostal případ před soud. Ovšem nastal
problém, protože Muchtár neměla čtyři bohabojné muslimské muže jako
svědky svého znásilnění. Protože zájem o případ sílil ( Amnesty
International, BBC a mnoho dalších) a situaci bylo třeba řešit,
rozhodlo se, že násilí na této ženě se tedy bude řešit jako
teroristický čin (!!)
Muchtár se tehdy poprvé ke svému nesmírnému úžasu dozvěděla, že jako žena má také nějaká práva a není jen předmětem směny mezi muži. Celý život byla vychovávána, že jako žena má jediné právo a to být naprosto podřízená svému muži. S úžasem zjišťovala, že není věcí v rukou svého pána, kterému je dovoleno vše, že není jen něčí majetek, ale že je bytostí s lidskými právy.
Od státní tajemnice pro ženské záležitosti dostala 500 tisíc rupií. Bohužel je téměř všechny musela vynaložit na obživu policistů, kteří ji ochraňovali…To trvalo více než rok.
Dozvídala se s hrůzou o dalších případech. Zdaleka nebyla jediná žena v Pákistánu, které se dělo takové příkoří.
U města Sakkúru byla upálena svými třemi švagry žena podezřelá z nevěry.
Soud
Speciální soud odsoudil 31.8.2002 šest mužů, kteří měli podíl na Muchtáranině znásilnění, k smrti. Odvolali se.
Mezinárodní výbor pro lidská práva udělil 10.12. 2002 Muchtáran cenu. Nebyla zdaleka poslední, kterou dostala. Rozhodla se věnovat všechny peníze na výuku dívek. Z vlastní zkušenosti věděla, že jediné, co znají, je vařit rýži, prát prádlo, pracovat na poli, chodit pro vodu, rodit děti a recitovat verše z koránu. Chtěla je učit angličtinu, dějepis a zeměpis. Peníze na školu poskytla humanitární organizace z Kanady, která v zemi pracuje od roku 1947.
Muchtár platila z darovaných prostředků učitele a školné. V její škole se objevilo 200 dívek a 160 chlapců.
„Běžné případy“
Zafran Bibiovou znásilnil její švagr. Dítě si ponechala. Nyní je
ve vězení pro zločin ziná, násilník je na svobodě. Měla smůlu, že
znásilnění ponechalo následek a ona nesehnala čtyři bohabojné muslimy
jako svědky.
V Pákistánu jsou dvě procenta křesťanů. Křesťanka si vzala
muslima a konvertovala k islámu. Její dcera Maria byla v sedmnácti
letech unesena. Několik měsíců strávila zavřená v jedné místnosti.
Potom přišli dva ozbrojení muži s muslimským duchovním a přinutili ji
podepsat papír, že si bere neznámého muslima a přijímá islámské jméno
Kulthúm. Po krutém pobytu u nemilovaného muže,kde ji členové jeho
rodiny týrali a kterému porodila dítě, utekla znovu těhotná k matce.
Byla nucena skrývat se na neznámém místě. Advokát se odmítl případem
zabývat.
Podle Komise pro lidská práva bylo takto uneseno je v Paňdžábu 226
křesťanských dívek. Byly přinuceny provdat se za muslima. Pokud se
bránily, nastal důvod ke krevní mstě na jejich rodině.

Druhá asi nejznámnější pákistánská žena hned po Muchtáran
Bibiové je doktorka Šazija, 32 letá matka několika dětí. Byla ve svém
domě 2.1. 2005 brutálně znásilněna (svázaná telefonní šňůrou, omdlela
bolestí…) . Protože opět nemohla čtyřmi mužskými svědky dokázat své
ponížení, rodina jejího manžela žádala rozvod. Šazija byla „karí“,
nečistá skvrna. Pokusila se o sebevraždu. Od policie dostala doporučení
nekontaktovat zahraniční humanitární organizace. Po mnoha výhrůžkách se
jí podařilo i s manželem odejet ze země, nyní žije v Anglii. Jejímu
synovi bylo zakázáno vycestovat za rodiči.
Dokončení
Odvolací soud v Multánu 1.3. 2005 zločince, kteří Muchtáran
znásilnili, osvobodil. 11. 7. 2005 bylo Muchtár zakázáno vycestovat ze
země do zahraničí, kam dosud jezdila na různé konference a hovořila o
svém případu. Prezident Mušaraf se bál přílišného nahlížení pod
pokličku své islámské republiky.
Kniha s jejím příběhem byla dopsána v listopadu 2005. U nás vydalo nakladatelství Ikar, 2007.
Podle zpráv MFD byli v současnosti násilníci pod mezinárodním tlakem opět odsouzeni k smrti.
Muchtáran dál vede školu pro chlapce i dívky a s právničkou poskytuje rady ženám v podobné situaci. V Pákistánu, druhé nejlidnatější muslimské zemi světa je 47 procent obyvatel negramotných. Z toho většinu tvoří ženy. Vláda platí ve škole paní Bibiové učitele pouze pro chlapce, učitelky pro dívky financují západní humanitární organizace.
Klára Stříbrná - zdroj
Komentáře
Přehled komentářů
Vždycky dělali problémy a vždycky budou .... než tam na ně spadne atomovka ..................................
Demokracie se šířit musí
(Zik, 22. 8. 2007 14:26)Ano, příspěvek pode mnou má pravdu. A nejen to, demokracie americkoevropského typu se šířit musí, nelze nechávat miliony islámksých žen (ale nejen žen) napospas kruté ultraislámské dikatuře.
Bohumil
(Islámský problém, 19. 8. 2007 0:56)Moc to nechápete. Islám má v sobě zakódovanou expanzi a máme je nechat se vyvíjet po svém? Naši předkové je zastavili u Vídně a teď se koukají, jací jste zbabělci. Muslimové to nejprve zkouší po dobrém a jak získají moc, tak se šíří po zlém. Zastavit je lze jen silou. Korán - to je metoda cukru a biče - viz dvojí pohled na křesťany, podle toho, jak se jim to hodí. Ale když vidím ty četné zbabělé komentáře, tak to má asi Evropa spočítané. Podívejte se na Sůdán jaké mají metody boje - mužům uřežou koule, znásilní ženy a pobijí všechny co nezkonvertují. OSN zde jen přihlíží - je už dávno promuslimská. Je to kvůli USA - a proč se nechali postřílet nedávno radikálové v Pákistánu, na který USA neútočí?
Re: Islámský "problém"
(Ian, 9. 8. 2007 9:55)Přesně tak, nemá smysl se jim do toho cpát. Ale nedopusťme, aby se takovéto praktiky dostaly do Evropy. Podobně ja na tom Turecko. A Turecko má být v EU? Už teď si tu Arabáci dělaj, co chtěj. Své rodinné soudy praktují po celé Evropě a ještě se diví a bouří, když je někdo soudí. Když se jim tu nelíbí a odmítají se přizpůsobit, můžou jít. Já je tu nepotřebuju.
Islámský "problém"
(Playmaker, 8. 8. 2007 16:29)Situace v některých muslimských zemích se sice zdá býti neveselá, ale to ještě není důvod k tomu, aby tam armáda transatlantické spojky házela bomby. Oni jsou taky jen kultura a zavádět tam "demokracii amerického typu" je naivita nejtěžšího kalibru... Ať se ti polocikáni vyvíjejí po svém. Nechme jim jejich svět a chraňme si ten svůj.
Od takových ruce pryč
(XXy, 7. 2. 2008 17:41)