Atllanka

V oblasti dětských práv je potřeba mnoho vylepšovat

4. 7. 2007

Obrázek “http://www.bravoweb.cz/pictures/4963874.jpeg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Mnoho otázek, týkajících se práv dětí, bylo diskutováno na dnešní konferenci Práva dětí v Evropské unii, konané v prostorách ministerstva práce a sociálních věcí. Ta se uskutečnila pod záštitou poslance Evropského parlamentu Milana Cabrnocha, místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase a senátorky Aleny Palečkové (všichni ODS).

Europoslanec Milan Cabrnoch (ODS) řekl, že Evropský parlament se bude příští týden zabývat zprávou Evropské komise, pojednávající právě o dětech. Jejím cílem je vytvoření komplexní strategie EU v propagaci a ochraně dětských práv. Situace ve světě je totiž tristní. Asi 86 % dětí žije v rozvojových zemích. Celá šestina, zejména dívky, nechodí do základní školy. Jedna třetina trpí navíc do svých pěti let věku nedostatkem jídla. To vše způsobuje, že přibližně deset milionů dětí ročně umírá na preventabilní choroby. Ačkoli situace dětí v Evropské unii je na mnohem vyšší úrovni, než těch z rozvojového světa, i tam hrozí riziko relativní chudoby, objevují se četné případy násilí na dětech, chybějí léky pro děti (například asi u 50 % léků, určených pro děti, nejsou provedeny studie). Na to vše zpráva upozorňuje a strategie Unie se podle Cabrnocha snaží problémy řešit.

S problémy se potýká také Česká republika. V rámci sociálně právní ochrany dětí je ročně řešeno asi 1500 případů, kdy jsou děti týrané, zneužívané či zanedbávané. Předsedkyně Dětského krizového centra Zora Dušková v rámci dnešní konference upozornila na to, že různým způsobem týraných dětí jsou v ČR až desetitisíce. Fyzické týrání se děje v podobě bití, kopání, pálení, topení či například úderů o zem nebo o stěnu. Děti jsou traumatizovány často i lidmi vzdělanými, s nadprůměrnými příjmy a prestižními profesemi. Každá čtvrtá dívka a každý sedmý chlapec podle slov Duškové zažily/i sexuální násilí, 66 % z nich dokonce opakované. Mnoha takovým dětem je méně než devět let. Dušková upozornila i na to, že policií a jinými státními orgány jsou často sdělení dětí označována za výmysly, přitom průzkumy ukázaly, že o nepravdy se jedná asi jen v 5 % případů. Alarmující je podle ní také to, že když konkrétní dítě odvolá výpověď, vše tím často končí, aniž by bylo bráno v potaz, proč ji změnilo – většinou ze strachu.

Za problematickou označila Dušková možnost domácí výuky – často se jí totiž ujímají různé sekty či duševně narušené osoby. Potíže jsou podle ní způsobované také kupříkladu častým stěhováním dětí, které tak vypadávají z kontroly odborů sociálně právní ochrany dětí. Dušková upozornila též na systémové týrání dětí. Tím jsou třeba nesčetné, nadbytečné a opakované výslechy dětí o traumatech (loni policie šetřila asi 5 tisíc trestných činů páchaných na dětech), ponižování dětí, obviňování jich i jejich rodin, nízká informovanost odborníků a odbornic, jež s dětmi přicházejí do styku, či minimální využívání možností, zmírňujících stresy dětí. Problémem je též nerovné postavení dětí-obětí a pachatelů v rámci trestního řízení – advokáti pachatelů mají (na rozdíl od dětí) vždy právní vzdělání. Podle Duškové je špatné také to, že právo dětí na styk s rodiči je kolikrát zaměňováno s povinností a není respektováno přání dětí. Styk dítěte s jedním z rodičů je často vynucován třeba i v případě, že dítě bylo svědkem domácího násilí, páchaným jedním rodičem na druhém. Je vynucována láska dítěte k jednomu z rodičů.

To vidí jako problém i ministryně Džamila Stehlíková (SZ). Lásku dítěte k rodiči podle jejích slov nelze vynutit a není v zájmu dítěte dělat opatření, jaké učinil kupříkladu soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 Miloslav Sládek v případě desetileté Terezky, kterou (ač je zcela zdravá a ač proti tomu protestuje odborná i laická veřejnost) poslal trávit letní prázdniny na dětskou motolskou psychiatrii, aby se naučila mít ráda svého otce. Předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková proti takovému rozhodnutí také protestovala a glosovala je následovně: „Ať se v tom případě rodiče, kteří dávají své děti do ústavů, je učí mít také rádi.“ Ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová upozornila zase na to, že dítě by mělo mít právo na spravedlivý proces. Problémem je totiž podle jejích slov vleklost soudních sporů. Podle Baudyšové by bylo řešením omezení délky soudních procesů s dětmi kupříkladu na tři měsíce, jak je tomu třeba na Slovensku. Žádoucí by podle ní bylo i zřízení institutu dětského ombudsmana – tuto myšlenku podpořila i Stehlíková. Baudyšová řekla, že dobrá by byla i možnost mediace při rozchodech rodičů. To by považoval za vhodné i Nečas.

Milena Černá z Výboru dobré vůle hovořila zase o potřebnosti specializovaných dětských soudů, jež fungují kupříkladu ve Francii. Tato myšlenka se zdá být dobrou i kupříkladu Soně Duškové z Kojeneckého ústavu při Fakultní Thomayerově nemocnici. Nečas řekl, že v ČR je systém obecních soudů a je podle jeho slov otázkou, zda by bylo dobré přetransformovat jej na systém soudů specializovaných či třeba v rámci současného systému vyčlenit a specializovat některé soudce a soudkyně výhradně na dětské právo. To by podle něj bylo lepší. Takové případy jsou totiž často v ČR považovány za „zbytkové“ a věnují se jim začátečníci či začátečnice, což je problém a odráží se to v konečných rozhodnutích.

Diskutovalo se také o ústavní výchově. Poslankyně Ivana Levá (KSČM) podle svých slov upřednostňuje dětské domovy nad Klokánky, fungujícími pod Fondem ohrožených dětí. Podle Levé je v dětských domovech dětem poskytnuta odborná péče a o děti je tam podle jejích slov často postaráno lépe, než v některých rodinách. Čímž ale podle svých slov nechtěla říci, že by dětské domovy nadřazovala nad vyrůstání dětí v rodinách. Vyslovila pochvalu všem „tetám“, působícím v dětských domovech. S tím, že je ráda, že v ČR se nestává, že by děti přespávaly pod mosty. Problémem ale podle ní je, když dítě v době plnoletosti dětský domov opustí a je vhozeno do tvrdé reality života. Problém při opouštění dětských domovů potvrdil i Nečas, který řekl, že cílem vlády je odstranění absence systémové návazné práce pro děti, opouštějící ústavní péči. Podle jeho slov v současnosti chybí systematická práce s rodinou. A problémem je též nedostatek sociálních pracovnic – jedna připadá až na 370 dětí.

Poslankyně Eva Dundáčková (ODS) řekla, že ona je na rozdíl od Levé naopak pro to, aby u dětí, které mají být dány do ústavní péče, v první fázi docházelo k pokusům o sanace biologických rodin. Když to nelze, tak aby byl pokus o péči pěstounskou. Dundáčková v této souvislosti složila poklonu Fondu ohrožených dětí, který se o toto snaží. Až na posledním místě by podle ní měla nastoupit ústavní péče. Zmínila se též o provádění exekucí dětí – ty by podle ní měly být zákonem zakázané, protože dítě není předmět. V rámci konference byla cítit řevnivost mezi zástupci a zástupkyněmi ústavní péče a představiteli a představitelkami neziskového sektoru, věnujícího se dětem. Dundáčková vyzvala „oba tábory“ ke spolupráci. Zdůraznila, že všem jde o dobro dětí a není tudíž žádoucí, aby byly stavěny zbytečné hráze. Dobrou spolupráci s neziskovým sektorem, věnujícím se dětem v jakékoli těžké situaci, ocenila kupříkladu ministryně školství Dana Kuchtová (SZ). Stejně jako Stehlíková či Nečas zdůraznila jeho potřebnost. Podle Nečase je v současné době regionální nedostatek nestátních neziskových organizací.

Senátorka Alena Palečková (ODS) zdůraznila, že všichni přítomní a všechny přítomné se určitě shodnou na tom, že nejdůležitější je prevence – aby bylo do budoucna potřeba co nejméně dětských domovů. Diskuse se strhla také k momentu, kdy se některé děti rodí a jsou nechtěné. Hovořilo se například o baby boxech, kam lze v ČR nechtěné děti odložit. „Dočasně jsou dobré pro matku, ne ale pro dítě. To má pak potíže s identitou,“ řekl předseda Společnosti sociální pediatrie ČLS JEP František Schneiberg. Podle něj je lepší, když v případě, že rodiče dítě nechtějí, je předají do rukou odborníků a odbornic, aby neztratilo svou historii. Stehlíková reagovala, že by k baby boxům tak striktní nebyla. Jedna věc je podle jejích slov právo dětí znát své rodiče, druhé pak právo na život, které má vždy přednost. Otázka baby boxů je proto podle ní diskutabilní. Jak potvrzuje skutečnost – nemálo nechtěných dětí končí mrtvých v popelnicích či záchodových mísách.

Ministr Nečas v rámci konference hovořil o plánech vlády v oblasti dětských práv. Jsou jimi například: Primární podpora ohrožených rodin tak, aby byly schopny poskytovat dětem dostatečnou péči, zřízení tzv. případové konference, kde budou spolu se sociálními pracovníky a pracovnicemi o dětech rozhodovat také lékaři, lékařky, učitelé, učitelky, zástupci a zástupkyně nevládních organizací, případně i rodiče. Prevence k řešení rodičovských konfliktů. Systematická podpora náhradní rodiny. Profesionalizace pěstounské péče. Zvýšení povědomí o problematice týraných a zneužívaných dětí. Zmapování aktuální situace dětí cizinců a cizinek bez doprovodu dospělé osoby na území Česka. Tiskovou zprávu ministerstva práce a sociálních věcí k těmto plánům lze nalézt ZDE. Na konferenci byl též zmíněn plán vlády sjednotit péči o ohrožené děti pod jeden resort – právě ministerstvo práce a sociálních věcí. Nesouhlasí s tím ale někteří lidé, pracující v oblasti náhradní výchovy – ve své petici uvádějí, že se prý jedná o postup „neakceptující odborné zkušenosti“. Vláda plán naopak obhajuje snahou o efektivnost a koordinovanost.

Autorka Andrea Cerqueirová je interní redaktorkou gitY.

zdroj zde

Čtěte i názor ministra spravedlnosti - Jiřího Pospíšila - zde

Podpořte podnět na řešení případu Terezky S. a dalších dětí - zde

Komentáře

Přehled komentářů

Návrh paní Čurdové

(Realita, 25. 3. 2008 8:56)

Po dlouhé době se v oblasti dětských práv objevila zase další vlaštovka v podobě návrhu zákona, dle kterého by měly děti možnost rozhodnout se se kterým z rodičů chtějí po rozvodu žít. Je to konečně snaha o posun v nchápání Úmluvy o právech dítěte, dle které má dítě právo být slyšeno před soudem ve vecech které se ho dotýkají a soud je povinnen k jeho názoru přihlížet, ovšem v praxi naší justice je to tak, že názory dětí nejsou nikdy respektovány, a tak dochází k řadě nespravedlností, vrcholících až extrémem, kdy je dítě zavřeno do náhradního vězení jenom proto, aby se nějakému nenávistnému tatíkovi podařilo dát to jeho mámě a odtrhnout od ní dítě! Okamžitě se samozřejmě zvedla řada hlasů proti zejména od stoupenců extrémistických sdružení otců K213 a Spravedlnosti dětem, a to proto, že v jejich případech je nad slunce jasné, že k nim by jejich děti nešly! Dalším důvodem protestů je, že dítě se v takovém případě rozhodne vždy spíše pro matku, pokud ona sama svým chováním a jednáním vůči vlastnímu dítěti v něm nevyvolala patologickou nenávist. Tak, jako jsou špatní otcové, existují i nezodpovědné a špatné matky, i když jsou tyto případy v menšině! Nicméně biologickou přirozenost a prvořadé pouto matka-dítě nikdo nezvrátí, ať se o to extrémistické spolky otců budou snažit sebevíc. Doufejme tedy, že tento zákon projde, protože jedině tak bude možné navrátit ženě-matce její nezastupitelnou a prvořadou roli a dětem konečně přiznat právo na to, aby mohly žít v prostředí, které považují za svůj domov a kde se cítí v bezpečí, a nebudou se muset bát, že jim budou vnucována práva, diktovaná a nařizovaná požadavky násilnických a egoistických otců! Slušní a spořádaní otcové rodin (kterých je jistě i dost v ČSSD, která tento návrh podporuje)jistě chápou, že jejich pozici v rodině takový zákon neohrozí, protože jejich děti je odmítat nebudou!

Menu

V oblasti dětských práv je potřeba mnoho vylepšovat

Komentáře

Přehled komentářů

Návrh paní Čurdové

Pro pravdu

neznámé paní

Kdyby byla zničená

pro paní Jak Je Vidět

Jak je vidět,

renatě

Takže podle blba

Renatě a Větru

renatě

Větru ve vlasech

Ještě že má Terezka

Pro Hyenu v rouše Blba

To Jan Havel

kofole

Neznámému blbovi.

janovi či janě

pro paní Renatu

Neznému blbovi

rereRenata

Portrét

Fotoalbum

Poslední fotografie

Toplist

Oblíbené odkazy

Vyhledávání

Archiv