Mrazí mě... (kauza Terezka)

A já se ptám...
Jak je něco takového možné ve státě, který si říká právní a demokratický? Naposledy byly děti internovány bez zaviněného důvodu v době režimu, který s demokracií neměl nic společného (míním dobu přes padesát let zpátky). Dodnes se o tom točí filmy, nad kterými pláčeme a jsme právem otřeseni.
Jaký je však rozdíl mezi těmito dětmi a Terezkou?
Snad jen že ve svém "vězení" má plnohodnotnou stravu a tu a tam nějakou možnost zábavy. Podstata je ovšem stejná.
Zbavení osobní svobody nevinného člověka.
Člověka, který se nemůže dostatečně účinně bránit.
Promiňte mi příměr:
často zapomínáme ve své samolibé aroganci, že jsme součástí přírody a že leckteré věci u nás fungují na přirozené bázi tak, jako u ostatních živočichů.
U drtivé většiny živočišných druhů se o mládě stará matka, která je s ním neoddělitelně spjata od momentu početí a ve vytvoření vazeb má prostě před partnerem "náskok", který je v určitém biologickém smyslu pro partnera těžko dohnatelný.
Samec v přírodě buď pouze splní rozplozovací roli a mizí, nebo je samici a mláděti ochráncem a živitelem.
Je tedy naprosto přirozené, že dítě má užší vztah k matce a vztahu k otci, který mu není tak úplně vrozen jako v případě matky, se teprve musí učit. Je na otci, jakým způsobem si dokáže dítě získat a to nezávisí jen na tom, zda má možnost strávit s dítětem to nebo ono penzum času.
Malé děti instinktivně vycítí, kdo k nim vztah má a kdo nikoli, i kdyby otce viděly jen zřídka. Pokud dítě otce odmítá, pokládám za velmi zjednodušené vinit z toho jen matku. Je třeba se zamyslet nad tím, proč dítě otce odmítá, mluvit s ním o tom a třeba i (světe, div se) připustit, že dítě má k odmítání otce svůj reálný důvod.
Vždyť ani nám dospělým není se všemi lidmi dobře, zkusme si představit, jak by nám bylo, kdybychom s nimi měli trávit každý druhý víkend a půlku prázdnin (dovolené). Dokud se nedokážeme vcítit do pocitu dítěte, představit si jeho situaci na sobě nebo na svých dětech, nikdy nebudeme mít ten správný pohled na věc. Zkusit vidět věc očima dítěte, které bez viny a bez možnosti obrany trpí za spor rodičů.
Celou věc vidím také tak trochu z jiné strany než většina diskutujících, vzhledem k tomu, že má profese má k justici blízko a hodně soudců osobně znám, a působí na mě děsivě, kolik z nich za paragrafy není schopno vidět člověka. Měla bych mít důvěru v justici, ale já z ní mám strach. Strach z toho, že jednoho dne někdo internuje moje dítě nebo jeho kamarády..
Pokud bude pouze mechanicky a formalisticky aplikovat jednotlivé paragrafy na jednotlivé kausy, může za chvíli jeho práci nahradit dobrý počítačový program.
Podstata práce soudce však spočívá kromě znalosti zákonů též v osobním lidském přístupu k věci, v jeho rozhodování se kromě znalosti práva má zúročit i lidský rozměr jeho duše a zralost jeho osobnosti.
Znám samozřejmě spoustu skvělých soudců, kteří nezapomínají na citlivý přístup k lidem ani ve sporech, kde jde "jen" o peníze či věci, a také pár skvělých opatrovnických soudců, kteří tuhle práci dělají, protože je baví a protože chtějí pomoci dětem, které to potřebují.
Ve většině případů ovšem na opatrovnickém oddělení končí soudci nejmladší bez zkušeností nebo soudci neschopní, které je třeba někam "uklidit", neboť opatrovnická agenda se považuje za jednodušší, a to jak procesně, tak i hmotněprávně.
To je samozřejmě nejzásadnější omyl.
Pokud jde o běžnou civilní agendu, jistě vám ovlivní život, zda v rámci vypořádání společného jmění dostanete barák vy nebo bývalá manželka, nebo zda budete muset půjčené peníze vrátit či nikoli, ale mnohem více ovlivní život člověka, jestli je v dětství svěřen do výchovy matce, otci či třeba prarodičům, zda je odebrán z rodiny, kde je týrán, dříve, než ho rodina usmrtí atd.atd.
Opatrovnický soudce by měl být vyzrálá osobnost s vysoce rozvinutým sociálním cítěním a schopností empatie, který dokáže mezi paragrafy najít takovou cestu, kterou nezpůsobí vážné trauma komukoliv ze zúčastněných osob.
Takovou osobností mladý nevyzrálý opatrovnický soudce bohužel často není, a pokud rozhodne tak jak rozhodl např. Judr.Sládek, a je v tomto případě dokonce některými kolegy považován téměř za hrdinu pro své odvážné průlomové rozhodnutí a jsou na jeho podporu militantními tatínky pořádány demonstrace, ptám se, kde je v této mašinerii Terezka?

Diskutovala jsem o tom s jedním trestním soudcem, který mi řekl, že je to stejné, jako když berete někoho do vazby, tam je také presumpce neviny, a přesto se ten člověk do vazby vezme.
To je srovnání, které musím ponechat bez komentáře.
(Mimochodem, víte kolik práv má zaručených trestním řádem člověk vzatý do vazby?)
Na otázku, jestli by to viděl stejně, kdyby šlo o jeho dítě, odpověděl, že je sprosté takto argumentovat a jeho děti ať do toho netahám. Obdobně uvažuje většina soudců, které znám.
Vracím se k nadpisu článku. Mrazí mě....
Vše o případu Terezky zde
Otevřený dopis soudcovské unii zde
Stížnosti milujících otců zde - varujeme, dost otřesné
Nové - Jak se daří v současnosti Terezce
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím co se tady předháníte v sexistických urážkách,dítě,jehož jediný prohřešek je v tom,že má rodiče,kteří se ve zlém rozešli a nedokáží domluvit,tráví své prázdniny,na které se celý rok těšilo v diagnostickém ústavu.Copak opravdu nevidíte,že problém je někde jinde,než v tom,zda jsou horší muži,nebo ženy?
Že problém je v tom,že dva dospělí lidé si vyřizují své problémy prostřednictvím svého vlastního dítěte,bez ohledu na jeho názory a přání? Vím,že v tomto případě je opravdu těžké najít správné řešení a řešení,které by uspokojilo všechny zúčastněné,neexistuje vůbec. Panu soudci se však podařilo najít řešení špatné. Tady prostě justice selhala.Téměř každé jiné řešení by totiž bylo lepší,než to,které soud stanovil.Místo toho,abychom spojili síly a snažili se situaci nějak aspoň v rámci svých možností řešit a přičinit se aspoň vyjádřením svého názoru na Terezčin osud o to,aby se stejný hovadismus,byť v rámci zákona,už nikdy nemohl opakovat nadáváme jeden druhému.Pláčeme si na vzájem na ramenou,jaké že to příkoří nás potkalo v našem osobním životě,který jsme si většinou systematicky zpackali sami a léčíme si vlastní komplexy tím,že urážíme jeden druhého. A Terezka? Ta je prostě dál v diagnosťáku a v našich hloupých hádkách o to,kdo je lepší,je už dávno zasunuta někde v pozadí. Proto jsme tady?
terezka je zavřená
(Vlasta, 17. 7. 2007 14:00)A nechal ji zavřít soudce. Soudce se nechal zneužít zneuznaným otcem a zástupem těch, co za tímto otcem stojí. Kauzu budu sledovat. Ve chvíli, kdy se pan Choc začne domáhat náhrydy škody za každý den, kdy ho Terezka "nemilovala" a "nemiluje" a bude-li se domáhat u maminky, která má očividně peníze, bez váhání podám na něho i pana soudce, včetně neznámých osob trestní oznámení, že zneužili soudní institut ke svému neoprávněnému prospěchu. Neboť jsem panu Chocovi navrhla i přes jeho právníky jiné řešení HEART CIRCLE. Nereagoval. Chce zřejmě odškodné.
Chachare
(Jirka, 16. 7. 2007 20:46)nemohl jsi pro mne udělat nic lepšího, než svým příspěvkem potvrdit pravdivost mých slov.
ha ha ha Jiří,
(Chachar, 16. 7. 2007 20:34)Věcný příspěvek, tak jak, líbí se ti zavírat děti a nebo ne? Mně ne... ty tu dštíš oheň na ženy, ale o nich to není, je to o jedné malé holce, co jí vzali od mámy a zavřeli mezi problémové holky místo prázdnin jen proto, že máme zákony, které si nezadají se zákonyx Třetí říše, nic víc, nic míň!
To Patricie
(Jirka, 16. 7. 2007 17:18)Souhlasím, jenže je třeba problém vždy vyčerpat beze zbytku a každá mince má dvě strany. Tady jde spíš o to, že jakýkoliv skutečně věcný příspěvek se dočká jen nenávistného útoku.
Jirko
(Patricie, 16. 7. 2007 17:06)kolik je takových žen a kolik naopak otců, kteří se ani za nic nebudou hlásit ke svému dítěti, dokud jim to soud nedokáže?
To Libuše
(Jirka, 16. 7. 2007 16:45)Nebudu Tvému příspěvku oponovat až na jedem malý problém. Jsou i maminky, které ani při nejlepší vůli samy pořádně nevědí, čí vlastně geny její dítě nese.
Tedy pánové,
(Libuše, 16. 7. 2007 16:32)klobouk dolu, až doteď jsem si myslela, že je vám křivděno, ale když jsem pročetla to, co píšete za nenávistné kecy tady a hlavně na tom svém K231, tak volám: Děti pouze maminkám, a ty ať zváží, zda své dítě svěří k výchově muži, jehož geny dítě nese...
To Vladimír
(Jirka, 16. 7. 2007 16:14)Vladimíre věz že vzdělání a tituly v tom nehrají žádnou roli. Ta moje byla JUDr. a soudkyně a nemlich to samé. Jinak zmiňovaný dopis byl jistě vyvolán "dobrou" snahou o blaho Terezky, ale použité prostředky - hrůza. A to ani nelze přehlédnout ten útok na nezávislost justice.
To jsem dlouho nečetl,
(Vladimír, 16. 7. 2007 15:41)takovou snůšku blábolů! A TO JSEM NA STRANĚ TEREZKY !!! Jen namátkou: odvolávat se na dr. Humhala (moc koukáte na Novu,jeho vyjadřování se ke všemu a za všech okolností jednou větou),který sám přiznal v jednom rozhovoru, že nemá moc pacientů a o kterém jeho kolegové v odborných časopisech (Psychologie)" LEHCE " pochybují???? Nebo: (2.řádek)..jako matka,která se cítí HLUBOCE morálně poškozena....vůči dětem a matkám...: 98% dětí je v tomto státě svěřeno matkám -proč,když dítě má právo na oba rodiče? Jak se cítí HLUBOCE poškozeni otcové ? A všude jinde je poměr úplně jiný (viz Francie-35% společná péče!).To jenom u nás se otec zavrhne (ale platit alimenty to jo). Nebo: ....otec a soudce, kteří se neštítili předvést..arogantní a svévolné chování před zraky celého národa , prostřednictvím sdělovacích prostředků... Nějak jsem nezaznamenal, že by otec a soudce svolávali tiskové konference,ale matka si na cestu s dcerou do ústavu televizi objednala !!!!!!! A dovolila točit nechutné záběry pěkně v detailu (musíš tam jít, chceš aby mě zavřeli..atd). Vybrat pár bodů (které se hodí na podporu mého grafomanství) z Úmluvy o právech dítěte a pominout jiné, stojící na straně dětí a otců, to chce silný žaludek. Jen tak na okraj: odhaduje se, že cca 15% dětí není vlastních otců, kteří je vychovávají a netuší, že manželka je vlastně děvka. Rodiče Terezky se rozešli ještě před jejím narozením a otec se 2 roky přel o otcovství-patrně ji moc dobře znal ! Není určitě jeho chyba, že to trvalo tak dlouho-test (odhaduji) může být do měsíce (?)hotov. Do tohoto pel-melu je ještě přidáno Portugalsko a Argentina. A tady je ale problém. Tyto země nejsou ČR a ani žádní divoši a únos je tam prostě ÚNOS. Ohánět se dobou, kdy je unesené dítě zde, matka maří léta soudní rozsudky o vrácení dítěte, to je chucpe (nejvyšší příklad- vrah rodičů žádá o polehčující okolnost, protože je sirotek!!), následek mého zavinění, jehož výsledkem se oháním ve svůj prospěch. Závěrem ještě v dopise něco o gestapu,komunismu atd. PROSTĚ,NECHUTNÝ PEL-MEL, KTERÝ ZNECHUTÍ I PŘÍZNIVCE. A TO VŠE PODEPSÁNO I S TITULEM !!!!!!!!!!!!!!!
To Slávek V.
(Jirka, 16. 7. 2007 14:51)Slávku počkám si jak na Tebe bude zaútočeno. Alespoň nebudu sám. Ale vnuknul jsi mi jednu myšlenku. Pamatuji se jak na moji bývalou když jí bylo 20 let v mé přítomnosti její matka křičela "Pokuď koupíš bábě mléko tak se nevracej domů". Jednalo se o její babičku a zároveň tchýni její matky, které se vzájemně nesnášeli. No a postupem času jsem taky zjistil že takovéto jednání se dědí z matky na dceru. Držím Ti palce ať vydržíš.
Jak se to pozná?
(Slávek V., 16. 7. 2007 14:36)
Předchozí úvaha mě ještě přivedla k poznání: Jak se to pozná, zda se jedná či nejedná o Syndrom zavrženého rodiče?
Pokud dítě odmítá jednoho z rodičů, avšak beze všech cavyků navštěvuje prarodiče (jedny i druhé), pak se téměř jistě o Syndrom zavrženého rodiče nejedná. Pakliže dítě navštěvuje babičku, dědečka - avšak jednomu z rodičů se zásadně vyhýbá, pak je víc než zřejmé, že odmítaný rodič musel provést něco opravdu zlého. Něco, co i prarodiče uznávají za závažné a oprávněné. Alkohol, surové bezdůvodné bití apod. Nebo i nějakou hrubou urážku, což se stává zvláště u již starších dětí, které už nabyly jistou hrdost a sebevědomí.
Jestliže však jsou děti poslušné, zakřiknuté, jsou bez vlastního názoru, bez hrdosti a sebevědomí, pak jsou téměř jistě pod neblahým vlivem dominantního manipulujícího rodiče, který si sobecky přivlastňuje všechny zásluhy a pyšní se jen samými kladnými vlastnostmi, zatímco na tom druhém rodiči není "ani nitka suchá".
A pak, není manipulace jako manipulace. Pokud někdo dětem naznačuje, že je nebude mít rád, když nebude po jejich, pak se jedná o citové vydírání. A to je zlé, velmi zlé. Právě proto, že proti takové manipulaci není obrany.
Syndrom
(Slávek V., 16. 7. 2007 14:17)
Jak už tu psal FILI - Syndrom zavrženého rodiče se projeví tehdy, když je dítě od jednoho z rodičů trvale izolováno, když se s ním třeba tři roky nevidí a po celou tu dobu je mu vtloukáno do hlavy (ale třeba i jen vytrvale, leč nápadně podsouváno), že ten rodič, se kterým se nestýká, je špatný, je zlý, a je mu podsouván výčet pouze jeho špatných vlastností. A když ten rodič, díky tomu, že dítě nevidí, nemá ani možnost dítě přesvědčit o opaku...
Zaráží mě tvrdošíjnost některých diskutujících, kteří hájí výhradně právo dětí na matku. Jsou totiž ve své zaslepenosti stejně omezení, jako ti, kteří naopak hájí výhradně právo dětí na otce. - Jedině správné je totiž právo dětí na oba rodiče. A všechny případy, kdy je toto právo zpochybňováno přikláněním se pouze k jedné či druhé straně, je třeba posuzovat velmi obezřetně a citlivě. - Statistika říká, (stojí na titulní stránce dnešního Metra), že celých 6 milionů lidí nemůže spát kvůli osamocenosti. - Jaká statistika, to už jsem se v Metru nikde nedověděl. Ale jsem si jist, že se to týká osamoceností z odvržení (zavržení) dětmi. A je to stejně bolestné, ať už je dětem 3 roky, 13 nebo 33 let. A je to stejně bolestné, ať už je rodičům 40 nebo 80. - Dále mne zaráží, jak málo prostoru je věnováno problému, jaký vliv má izolovaná, jednostranně negativní výchova na budoucí život manipulovaných dětí. Ano jistě, vidina Terezky, zavřené o prázdninách, se zdá být hrozná. Ale co je několik týdnů ve srovnání s celým životem, prožitým v negativním vztahu ke druhému pohlaví, vmanipulovaným do vědomí i podvědomí dnešního dítěte sobeckým rodičem?! - Záměrně nepíši matkou, protože jsem si jist, že jsou i sobečtí otcové.
Téměř ve všech podobných případech (a tím jsem si také jist) však na vině není pouze jeden či druhý rodič, ale současně i jeho (její) prarodiče. Naprosto "ideální" podmínky pro zavrhování jednoho z rodičů jsou tam, kde jedni prarodiče jsou blízko, zatímco druzí bydlí daleko. Tam, kde jsou děti u jedněch prarodičů "pečené vařené", zatímco ke druhým prarodičům se nejezdí, protože méně tolerantnímu rodiči na nich něco vadí. - V těchto případech se z toho obvykle vyvine syndrom zavržení celé jedné půlky příbuzenstva.
Nesnášenlivost. Vůbec už ten výraz: "Jestli něco nesnáším..." - kolikrát tento začátek věty už slyšely děti některého z (budoucích) zavržených rodičů?! Myslím, že by se to jen těžko dalo nějak spočítat. Právě ta nesnášenlivost je poznávacím znakem sobectví. Myslím, že nikdo z rozumných lidí o tom nepochybuje.
Jak to sleduju, hlavně stránky K213,
(Milan, 16. 7. 2007 9:31)začínám nabývat dojmu, že každá normální rozvedená matka štve dítě proti otci a ta, která se normálně dohodne, je nenormální.
ještě pan Jiří
(Janinka, 16. 7. 2007 8:04)
"...musela jsem si kleknout na zem, sepnout ruce a bez hlesu a hnutí vydržet to, jak do mě kopal... když jsem vykřikla, řekl, že nic nevydržím, že mne musí naučit, jak se má správná ženská chovat a začal do mne kopat ještě víc..." - tohle jsi četl?
http://burkaburka.blog.cz/0707/domaci-nasili-v-cesku
Myslíš, že i takovým "otcům" se mají po rozvodu svěřovat děti do péče? A myslíš, že si nezaslouží název HOVADA?
to je Jirko super,
(Janinka, 16. 7. 2007 7:57)
ale co kdyby ses vyjádřil k těm stránkám, co tu tvrdíš, že neznáš, je to i tvůj šálek čaje?
A za druhé... pan Choc nikdy nežil se svou holčičkou ve společné domácnosti, nikdy jí nefoukal bolístky, nikdy se s ní neučil mluvit a ani ji neviděl jak se prvně postavila a ušla svoje první krůčky, on celé dva roky popíral otcovství tvrzením, že s manželkou nespal v té době.... a když ho geny usvědčily, tak se mávnutím proutku zamiloval do svého potomka?
Proč si myslíš, že jsou všechny ženy a muži stejní?
Přečti si ty stránky, cos údajně viděl poprvé, a napiš mi, taky lituješ, že slepičí mor nezasáhl republiku?
Dodatek
(Jirka, 15. 7. 2007 23:39)Ještě chci dodat, že bych politoval každé dítě matky, jejiž výrazivo vůči druhým je "hovado"
To Atllanka
(Jirka, 15. 7. 2007 23:25)
Dal jsem si pozor abych napsal dvě l, abych snad zase nebyl skutečně na úrovni obviněn že chci někoho zesměšnovat. No a co k tomu. Především na rozdíl od jiných nikdy o nikom netvrdím že za každým jednáním je ten nejhorší úmysl jak jsem si tady povšiml pravděpodobně vůči mé osobě. Takže nemohu za to, že nicků "Jirka" je vícero. Stránky k213 jsem teď právě viděl poprvé. Dále nemám nic společného se štrasburskými otci takže skutečně nejsem zaujatý a na dětech mi záleží. Právě proto to píši. Taky jsem nikdy netvrdil že děti mají být odebrány komukoliv, ale vždy tvrdím, že by měly být svěřeny tomu kdo zajistí především jejich duševní rozvoj. Pochopitelně při stejných kvalitách rodičů to bude jistě matka. Dovedl bych jistě pochopit ojedinělé provinění, jenže situace jaká je, je stoprocentně vyvolána soustavným "vymýváním" mozku. Kdybych věděl že postoj Terezky k otci je vyvolán jeho násilnickým chováním, tak řeknu sorry. Ale asi tomu tak nebude.
Pokud se mně obdobná situace týkala tak je to už mnoho let. A první co následovalo od matky která sama jako soudkyně rozhodovala o jiných byl návrh na zákaz styku. Naštěstí neprošel. Ale výchova byla obdobná. Zametání cestiček, psaní úkolů za syna, omlouvání neomluvených hodin a konče vyžebráním prezidentské milosti. Taky mu byl vymýván mozek, když musel zapírat svoje příjmení a představoval se jménem "strejdy". A když nevěděla jak dál tak syna sama dobrovolně strčila na prázdniny do dignosťáku. Já mohu jen konstatovat že až do doby než ztratil nevinnou dětskou duši a uvědomil si někdy těsně před pubertou že košile je bližší než kabát a maminčiny peníze na zaplacení škod jsou mu milejší než kdybych ho já poslal makat, aby taky věděl že to něco stojí a nikdo to za něj platit nebude. Do té doby nebyl žádný problém. Dokonce jsme spolu trávili celé prázdniny a několikrát utekl ke mně i s kufrem. Oni ho rádi odkládali když jeho lehká mozková disfunkce byla jim na obtíž, respektive ostatním při jejich dovolené. Dokonce si dala návrh abych syna převzal do výchovy což se také stalo, ale já jsem nemínil pokračovat v jejím způsobu výchovy, takže narostly neomluvené hodiny ve škole a to se jim nelíbilo. Prostě veškeré jednání bylo účelové, počínaje zákazem styku a konče změnou výchovy.
A zcela zodpovědně říkám, že ode mne neslyšel vůči matce křivé slovo a připomínal jsem mu i její narozeniny. Nebylo to proto že jsem anděl, ale proto že kdo takto postupuje, tak tomu se to pravděpodobně v budoucnu vymstí. A překousnul jsem i vzpomínky, jak na mně v době společného bydlení posílala čtyřletého syna s klackem.
Pokud si někdo myslí že to byla smůla, tak tomu tak není. Totiž náhodou jsem mluvil s hochem její další dcery a bylo mi řečeno že se s ní rozešel, neboť tak sprosté jednání dcery vůči matce nikdy nezažil. Pravděpodobně sklízela ovoce výchovy. Dalo by se předpokládat že děti následují šlépěje rodičů. No nevím co si o tom mám myslet když tato dcera započala svoji pracovní kariéru tak jak jsem tady již uvedl. Jinak tady jsem se tady taky dočetl o nějakých odkazech na přestrojené pornoškolačky. Já tedy nic neviděl až na ten jeden odkaz lehké erotiky, takže pokud někoho baví věci zveličovat, nechť ho to baví.
pro Matesa
(Manka, 15. 7. 2007 21:10)Mám pocit,že Mates je Choc nebo někdo z jeho rodiny.
je mi z vás,některých,blbě
(Kofola, 17. 7. 2007 19:12)