Vážený pane
předsedo Soudcovské unie ČR!
Píši Vám
tento otevřený dopis a zásadně protestuji proti praktikám justice jménem
všech slušných lidí, žijících v této zemi a jakožto matka, která se cítí
hluboce morálně poškozena přístupem, který je uplatňován ve věcech
opatrovnických vůči dětem a matkám formou veřejného násilí, páchaného na dětech
soudci, kteří zneužívají svoji nedotknutelnost a pravomoc, nerespektují
mezinárodní úmluvy o právech a svobodách dětí a naopak je buď účelově
přehlížejí nebo deformují články tak, že za zájmy dětí
prohlašují zájmy rodičů, a to především, jak je v posledních letech obvyklé,
otců! Pokud se však jedná o odůvodnění zájmu dítěte zájmem otce, dle
kterého je 10-letá zdravá holčička, která se nedopustila
žádného deliktu, zavřena na psychiatrické klinice suplující
neexistující vězení pro děti mladší 15 let jenom proto, aby jí otec za pomoci
soudce znemožnil trávit prázdniny na soustředění a u moře a aby neměla
prázdniny vůbec žádné, pokud by je kvůli každotýdenním stykům s otcem musela
trávit doma, jde nejen o porušení níže citovaných článků Úmluvy o právech
dítěte, ale především o zločinnou zvůli soudce,chovajícího se, jako kdyby
byl zkorumpován, a podporovaného nenávistným otcem, který se za
své existenční i lidské selhání evidentně mstí na dítěti své bývalé
partnerce!
S ohledem
na tyto závažné skutečnosti Vás žádám,abyste se osobně zasadil o odvolání
soudce Miloslava Sládka z funkce a o definitivní zamezení jeho činnosti v
justičních orgánech. Moje žádost je náležitě odůvodněna jak níže uvedenými
články Úmluvy o právech dítěte, tak i samotným vystupováním otce a
soudce, kteří se neštítili předvést arogantní a svévolné chování před zraky
celého národa prostřednictvím sdělovacích prostředků!
Nařízením o
předběžném opatření, dle kterého musela paní Markéta Smutná dne 25.6.2007
předat svoji dceru Terezku do dětské psychiatrické léčebny v Motole, se dopustil soudce
Miloslav Sládek porušení Úmluvy o právech dítěte, kterou Česká a Slovenská
federativní republika ratifikovala dne 7. ledna 1991 a která vstoupila v
platnost dne 6. února 1991, a to jmenovitě jejích článků:
3.1 - Zájem
dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti, týkající se dětí, ať
už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy,
správními nebo zákonodárnými orgány
12.1 -
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno
formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech
záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názoru dítěte musí věnovat
patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.
12.2 - Za
tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém
soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo nebo
prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí
být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství.
13.1 - Dítě
má právo na svobodu projevu, toto právo zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a
rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu bez ohledu na hranice, ať ústně,
písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoli jinými prostředky
podle volby dítěte.
16.1 -
Žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého
života, rodiny, domova nebo korespondence ani nezákonným útokům na svou čest a
pověst.
16.2 - Dítě
má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.
31.1 -
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na odpočinek a
volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající jeho věku, jakož i
na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti.
36.- Státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, chrání dítě před všemi ostatními formami
vykořisťování, které jakýmkoliv způsobem škodí blahu dítěte.
37. -
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí, aby:
a) žádné
dítě nebylo podrobeno mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu
zacházení nebo trestání
b) žádné
dítě nebylo nezákonně nebo svévolně zbaveno svobody. Zatčení, zadržení nebo
uvěznění dítěte se provádí v souladu se zákonem a používá se pouze jako krajní
opatření a na nejkratší nutnou dobu.
Úmluva o
právech dítěte obsahuje preambuli a 54 článků, které zajišťují dítěti
jeho lidská práva a svobody, ale nestanoví mu žádné povinnosti!
Jak je
známo, nařízení o předběžném opatření předcházela právě žádost matky o to, aby
styk dítěte s otcem nebyl přes prázdniny upraven, na které soudce reagoval
kromě zmíněného nařízení prohlášením, že "holka bude na psychiatrii
tak dlouho, dokud se nenaučí otci říkat tatínku" . Matka styku dítěte s
otcem nebránila a to snad může dokázat i holčička sama, proč tedy nikdo
nevyslechl holčičku v souladu s jejími právy, danými článkem 12.1? Zřejmě
proto, že nebylo v zájmu otce a soudce, aby byla v souladu se svými právy
dle článků 12.1, 12.2 a 13.1 vyslechnuta!
Otec se
první dva roky o dítě vůbec nezajímal a pokoušel se zbavit svojí rodičovské
odpovědnosti zpochybňováním svého otcovství. Matka se s ním rozvedla ještě před
narozením dcery a jak vyplývá z posudků psychiatrů a soudních znalců, o dítě se
vzorně starala, dítě má jisté talentové předpoklady, které jsou u něj matkou
podporovány a rozvíjeny- trénuje krasobruslení, chodí na flétnu. Dítě tedy není
nijak postižené ani zaostalé, ale naprosto normální a zdravé,což dokázalo
i lékařské vyšetření na Dětské psychiatrické klinice v Motole. Když však chtěli
lékaři zdravou holčičku pustit domů, aby se tak jako ostatní děti mohla radovat
z prázdnin, co udělal soudce? Svévolně zakázal propustit dítě z nemocnice a
pohrozil lékařům stíháním za maření výkonu soudního rozhodnutí! Takže
pod prohlášením o maření výkonu soudního rozhodnutí skryl nejen
porušení článků 12.1, 12.2 a 13.1,kterého se dopustil již vydáním tohoto
nařízení, ale dopustil se porušení dalších článků 16.1, 16.2 a 37b).
Jak
uvedl psychiatr MUDr. Karel Humhal, který provedl psychiatrické vyšetření malé
Terezky již předtím, a které ještě potvrdila vyšetření odborníků z motolské
nemocnice, Terezka je naprosto zdravé dítě, které je fixované na matku a
bezdůvodný a násilný pobyt na psychiatrické klinice je pro ni
kontraproduktivní, protože jí může nejen způsobit těžké psychické trauma, ale
vyvolat nezvratitelnou nenávist k otci pro zbytek života, k čemuž již nepochybně
došlo, protože touto neadekvátní reakcí se soudce dopustil rovněž porušení
článků 36 a 37a)
Nařízením o
předběžném opatření, kterým reagoval soudce za podpory otce tak, že
ji nechal bezdůvodně zavřít na psychiatrické klinice proto, aby jí
zabránil zúčastnit se soustředění a odjet s maminkou k moři, opět svévolně
porušil soudce článek 31.1!
Jestliže si
otec za 10 let nedokázal vytvořit vztah k dítěti přirozeným způsobem a navíc
ještě v prvních dvou letech jeho života pochyboval o svém otcovství, je
naprosto vyloučené a absurdní, aby si nyní vynucoval lásku a důvěru
dítěte násilnou aplikací mocenských prostředků!
Dítě, i
když nezletilé,. je živá bytost, která vnímá, cítí a slyší, a obzvlášť v
tomto věku už má vytvořen svůj náhled, dítě rádo má nebo nemá, a nedá se
manipulovat ani matkou ani otcem!
Dítě není
věc v majetku státu, ale orgány naší justice s dětmi takto bezohledně
jednají a soustavně a svévolně tak porušují jejich práva, daná výše uvedenými
články úmluvy!!
Vystudovala
jsem VŠE a i když nejsem odborník v právní oblasti, mám dvě zkoušky a tudíž
i dostatečnou povědomost o aplikaci a porušování práv,byť i z oblasti
obchodní. Nemusím však být odborník, abych nepochopila, o co v tomto případě
otci jde, protože je to otec, který selhal nejen jako zajistitel a
živitel rodiny, ale evidentně i lidsky a partnersky, protože jestliže se
snaží takovýmto způsobem zabránit dítěti v jeho zájmech, nechce ho pustit na
prázdniny a snaží se ho za každou cenu odtrhnout od matky proti jeho vůli, aby
si na něm za pomoci zvůle soudní pravomoci vynutil vztah k sobě,je to čistě
projev pomstychtivosti za jeho uražené mužské ego. Maminka se po rozpadu
manželství nezhroutila a pomohla si sama, je vidět že se o dítě dokáže postarat
a zajistit mu vše potřebné, má vyšší vzdělání než otec a je zřejmě schopnější i
finančně, což uražená mužská ješitnost těžko snáší.
A tak
cíleně znepříjemňuje matce život a ničí ji v té nejcitlivější oblasti - přes
dítě, které přes veškeré snahy takovýchto pomstychtivých otců bude mít
vždy silnější pouto k matce než k otci, ať už s ním žije v úplné rodině
nebo ne, protože jak i psychologové potvrzují, matka je tou nejdůležitější
osobou pro dítě, protože mu dala to hlavní - život, a to je zákon přírody,
který je nad všechny zákony světa a který nikdy žádný takový "otec"
nezničí, ať mu arogance a zvůle státní moci pomáhá sebevíc.
A aby se
nemohlo náhodou dokázat, že dítě prosperuje i přes nepřítomnost takového
"otce", vymýšlíte si "syndrom zavrženého rodiče", pod jehož
záminkou rvete plačící a "mami" křičící děti matkám z náručí, abyste
je odtáhli do Argentiny,kde jsou pod vzornou péčí otce zavšivené, špinavé
a bez školní docházky postupně ztrácejí gramotnost,a když se malá 6-letá
holčička po tom, co jí odervete od mámy, pokusí v Portugalsku
o sebevraždu, tak abyste podobným excesům zabránili
příště, pod hrozbou exekuce, pokud a vězení matce necháte zavřít dítě
na psychiatrii!
A otec,
podporovaný arogancí státní moci, se k soudu nejenže nedostaví, ale na otázku,
zda se neobává, že ho dítě bude nenávidět, není odpovědi schopen a tak
pouze vyhýbavě vysvětluje, že "na to se nedá jednoznačně odpovědět jen tak
po telefonu a že by si to vyžádalo delší diskusi a ........"! Jestliže
však soudce možnost nenávisti k otci připustil, připustil tím již předem
možnost svého pochybení, tak jak mohl takové nařízení o předběžném opatření
vydat, když sám o jeho pozitivním výsledku předem přesvědčen nebyl? Jednalo se
tedy i u něj o pomstychtivost, kterou chtěl zničením dítěte srazit na kolena
matku? A to je podle Vás jednání, hodné člověka, který má chránit práva a
zájmy dítěte? Ne, tady se jedná o zájem dítěte, nadiktovaný zájmem otce za
účelem zničení dítěte a pomsty matce, a tím o porušení posledního článku z
těch, které jsem zde v souvislosti s touto kauzou citovala - článku 3.1!!!!
Jste-li
slušní lidé, kteří právo a zákon ctí a nikoliv degradují na mocenský prostředek
k aplikaci veřejného násilí, tak takový člověk jakým je Mgr. Miloslav Sládek,
nemá mezi Vámi co dělat, zrovna tak jako mezi Vámi nemá co dělat nejmenovaná
soudkyně, která se vyjádřila, že by to řešila "odejmutím dítěte matce z
péče a výchovy a zákazem jejího styku s dítětem".
Nemůžete
řešit spory mezi rodiči o dítě tím, že je násilím odeberete matce, protože tím
nejvíce poškodíte dítě samotné. Matka, i když bude Vámi zavřená ve vězení,
aby byl její přístup k dítěti zamezen úplně, se bude snažit přežít za všech
okolností právě kvůli svému dítěti, ale dítě, vyrvané násilím z mateřského
lůna, i když už mluví a chodí, bude poznamenané na celý život. Současné
praktiky, s jakými přistupují soudy k matkám a dětem, už tady totiž v minulosti
byly - jednak deportace dětí a matek do koncentračních táborů
gestapem a zvůle, s jakou postupovaly soudy za komunistického
režimu proti jeho odpůrcům, jako například nejznámější inscenovaný proces
proti JUDr. Miladě Horákové, od jejíž popravy zločinným komunistickým režimem
uplynulo dne 27.6.2007 přesně 57 let!
I když znám
muže ze svého okolí, kteří jsou dobrými otci i partnery, tento případ to
rozhodně není a obzvlášť teď po tomto excesu by tomuto"štrasburskému
otci" jménem Lubomír Choc měl být styk s dítětem zamezen úplně, protože je
pro dítě nebezpečný, a soud by měl jemu doporučit, aby své nenávistné a
pomstychtivé emoce konzultoval s psychiatrem nebo psychologem on sám!
pro Atllanku
(Renata Strauchová, 4. 7. 2007 0:48)